Domů | O časopisu | Kontakty | Pokyny pro autory | Archiv
Abstrakty/Abstracts

Zprávy České botanické společnosti 43/2, 2008


Abstrakty/Abstracts

Ekrtová E., Ekrt L., Košnar J., Zapomělová E. & Čejková A.
Míčovka kulkonosná (Pilularia globulifera) znovu objevena v České republice
Pilularia globulifera rediscovered in the Czech Republic

Abstract
Pilularia globulifera was rediscovered in the Czech Republic after almost 70 years. The new locality was found in 2007 in Karhov pond, situated at the base of Javořice hill in the Bohemian-Moravian Highlands. The overall distribution and ecology of the species were reviewed and historical records from the Czech territory were examined. Phytosociological relevés of the vegetation with P. globulifera from the new Czech locality were compared with published relevés from both the Czech Republic and several other European countries (England, Netherlands, Germany, Poland and Finland).

Lepší P. & Lepší M.
Adventivní výskyt muchovníků (Amelanchier) v České republice
Alien species of the genus Amelanchier in the Czech Republic

Abstract
32 localities of escaped Amelanchier spicata and 5 localities of A. lamarckii were found in the Czech Republic, based on an examination of the major Czech herbaria and field research. Amelanchier alnifolia was found out of cultivation only in one occasion (a scrubby edge of a rock in the town of Český Krumlov), but it was rather planted there in the past than escaped. Amelanchier spicata and A. lamarckii have not been included in the recent Czech Flora and in the Key to the Flora of the Czech Republic because they have been mistaken for A. ovalis. To date, A. ovalis was uncorrectly considered a casual alien plant in the Czech Republic. In reality, A. ovalis is planted very rarely in the Czech Republic (only two herbarium specimens were found) and no escapes were recorded. Distribution maps of escaped Amelanchier species within the Czech Republic, list of revised herbarium specimens, plant descriptions, photographs of the leaves, identification key, distribution and ecology in Europe and in the Czech Republic are presented.

Ekrt L.
Revize rozšíření sleziníku střídavolistého (Asplenium × alternifolium) v České republice
Revision of the geographical distribution of Asplenium × alternifolium in the Czech Republic
Abstract
The distribution of Asplenium × alternifolium nothosubsp. alternifolium and Asplenium × alternifolium nothosubsp. heufleri was studied in the Czech Republic. A revision of 33 public herbarium collections was carried out and a total of 442 specimens were examined. Asplenium × alternifolium nothosubsp. alternifolium was recorded scattered throughout the Czech Republic. The studied taxon occurs mainly on siliceous rocks, only occasionally (1 % of known localities) was recorded from secondary habitats (walls). Therefore, the taxon is missing in the Polabí lowland and in the south, east and northeast of Moravia. Distribution dot maps, a list of recorded localities and overview of habitat preferences are presented. According to field knowledge and herbarium revisions it seems that recent localities are much rarer than historical ones. Asplenium × alternifolium nothosubsp. heufleri is very rare on the territory of the Czech Republic. The historical localities in Josefovské údolí valley near the town of Adamov, and in valleys near the village of Kamenný Újezd and the village of Černolice near Jíloviště town, and at Staré vinice near the town of Znojmo have not been verified recently. Two new localities were discovered and revised recently in the field. One is situated in castle ruins at Litice nad Orlicí in the Žambersko region and the other one on rocks above the Vltava river near the town of Kamýk nad Vltavou in the Střední Povltaví region.

Hadinec J. & Lustyk P. [eds]
Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. VII.
Additions to the flora of the Czech Republic. VII.

Abstract
This seventh part of floristic contributions includes data about critically endangered species, new species to the flora of the Czech Republic as well as novelties from particular regions of the country. Data about alien species found in the Czech Republic for the first time (Actinidia deliciosa, Potentilla adscharica, P. radiata, Ribes sanguineum and Sedum pallidum) are included. The intergeneric hybrid × Festulpia is new to the flora of the Czech Republic. For the very rare species Ceterach officinarum, Dryopteris remota, Heleochloa alopecuroides, Herniaria hirsuta, Hippocrepis comosa, Senecio rupestris and Veronica opaca new localities are given. Several critically endangered species (according to the Black and Red List of Vascular Plants of the Czech Republic) are mentioned from territories where no occurrence had been reported so far (e.g. Arnoseris minima, Bupleurum rotundifolium, Carex dioica, Chimaphila umbellata, Dactylorhiza traunsteineri, Eleocharis quinqueflora, Epipactis microphylla, Epipogium aphyllum, Equisetum variegatum, Galium tricornutum, Gentianella amarella subsp. amarella, Geranium divaricatum, Gymnadenia densiflora, Juncus tenageia, Montia fontana, Ophrys apifera, Orobanche picridis, Polycnemum majus, Potentilla rupestris, Pyrola media, Scrophularia vernalis, Senecio doria, S. paludosus, Trifolium retusum, and Valerianella carinata). Finally, less rare species are mentioned from areas where they had not been discovered yet. In addition, also the most significant finds from works published in 2007 (species new to the Czech flora and critically endangered species) are mentioned.

Černý R. & Adamec L. [eds]
Výsledky hydrobotanické exkurze pracovní skupiny pro studium makrofyt vod a mokřadů při ČBS na Mimoňsko (severní Čechy) v roce 2006
Results of hydrobotanic excursion of the Wetland Macrophyte Working Group of the Czech Botanical Society to the Mimoňsko region (N Bohemia) in 2006

Abstract
On 23-25 June 2006, a hydrobotanic excursion with 32 participants, held by the Wetland Macrophyte Working Group of the Czech Botanical Society, was organised to wetlands in the Mimoňsko region, Česká Lípa district, N Bohemia. The studied region (c. 50° 40' N, 14° 50' E) is bordered by the villages of Hamr na Jezeře, Hvězdov, Hradčany, and the town of Mimoň. In this paper wetland macrophyte taxa found during the excursion are listed.

Lepší P., Lepší M. & Boublík K.
Hlavně nic nevysazovat!
Reakce na příspěvek Kaplan et al. (2007): Upozornění na rizika spojená s vysazováním nepůvodních druhů rostlin do přírody a posilováním populací ohrožených druhů.

Napsat reakci na výše citovaný příspěvek je velice obtížné, zejména proto, abychom neopakovali to, co již bylo napsáno. Zcela s jeho obsahem souhlasíme. Autoři totiž popsali snad úplně všechna rizika, která vysazování rostlin do přírody přináší a i velmi přesně nastínili, kam vysazování vede… Rádi bychom však některé aspekty vysazování rostlin zdůraznili. Berte proto tyto řádky především jako snahu o upozornění na skutečnou závažnost tématu, jako pokus o diskuzi, popř. jako odkaz na další aktuální prameny pojednávající o daném tématu. Bylo by nespravedlivé nezmínit se o záchranných programech nebo přenosech rostlin řízených a uskutečňovaných za pomoci orgánů ochrany přírody. I záchranné programy a přenosy mají svá pro a proti. Jestliže jsou prováděny na profesionální úrovni, tj. pečlivě metodicky zpracovány a následně podrobně evidovány a monitorovány, lze v nich spatřovat převažující klady. Samozřejmostí je použití místního, "geneticky čistého" materiálu, vytipovaná vhodná lokalita, podrobný monitoring atd. Ačkoliv nemají v České republice oficiální záchranné programy příliš velkou tradici (Rybka & Klaudisová 2004), lze jako úspěšný příklad uvést záchranný program druhu Potamogeton praelongus (podrobněji viz www.nature.cz/zachranneprogramy/ a Prausová et al. 2004). V případě záchranných přenosů jistě existuje velké množství případů, které dopadly úspěšně (např. Gentiana cruciata na Strakonicku, Chán in verb. 2008), ale i zcela neúspěšně, zejména z důvodu neprofesionálního přístupu (viz např. Fišer et al. 2008) nebo vinou nepředvídatelných okolností (zajímavý příklad ze zoologie z jižní Afriky přináší Robovský 2008). Zůstává však otázkou, zdali i v případě zaručeně profesionálně vedeného záchranného programu nebo přenosu je nutné k němu vůbec přistupovat. Téměř nikdy nelze vyloučit opětovné objevení druhu na jiném místě, lze se také smířit se skutečností, že daný druh v území "prostě" vyhyne. Vymizení lze považovat za jistý druh vývoje - čas s sebou přináší změny, které se nám mohou a nebo nemusí líbit. Zde lze spatřovat paralelu s druhy vyhynulými v postglaciálu, které již na území České republiky nerostou a nikomu to dnes nepřijde divné. Na celém problému je nejzávažnější ta skutečnost, že fenomén výsadeb jde napříč celou společností. Od zcela laické veřejnosti přes amatéry v oboru, lesníky, myslivce, zemědělce, ochranáře (opět amatéry, ale i profesionály) až po odbornou botanickou (či spíše biologickou) veřejnost. Lze se tak setkat s výsadbami "okrasných" rostlin do okolí laviček s vyhlídkou, božích muk apod. realizovaných laickou veřejností, a také s výsadbami více či méně ohrožených domácích druhů (zdůrazňujeme ohrožených!) např. do revitalizovaných rybníků, tůněk, pískoven či lomů, prováděných profesionálními botaniky - zaměstnanci Akademie věd ČR, univerzit, Agentury ochrany přírody a krajiny ČR i jiných státních institucí. Svévolné výsadby těmito jednotlivci lze přiřadit k těm zcela nejškodlivějším. Velice dobře jim je znám současný výskyt (mají tak kde odebrat výsadbový materiál), biologie a stanovištní nároky daných druhů, znají velmi vhodná a často i přírodovědně jinak cenná místa. Je-li vysazování úspěšné, může se stát jakousi vášní, která je pravděpodobně spojena "s pocitem uskutečnění dobrého činu". Pocit je to ovšem klamný a krátkozrakost či slepota "vysazovače" pak nezná hranic (existují i případy, kdy jsou rostliny vysazovány za účelem získání snadného fotografického objektu in situ...). Takovéto vysazování rostlin do přírody je v každém případě věcí špatného úsudku. Pro výčet negativních důsledků viz Kaplan et al. (2007). Stejně závažné důsledky mohou přinést i biologické vysazovací pokusy, které by měly být prováděny s nejvyšší opatrností a pod dohledem či s vědomím ochrany přírody. Jednou z věcí, která nám ve výše citovaném příspěvku poněkud schází, je důraznější apel na známé a doposud tolerované "vysazovače" v řadách botaniků a ochranářů. Jsme toho názoru, že Česká botanická společnost by neměla skončit jen u psaného slova (ale, rozhodně díky za něj!). Je nutné adresně vyzvat ony "vysazovače", aby vysazování jednou provždy zanechali, a aby také kompetentní orgány ochrany přírody (AOPK ČR, MŽP ČR, ČIŽP) jakékoli snahy o vysazování nejen přísně postihovaly (legislativa "mluví" zcela jasně, viz § 5 odst. 1, 4, 5 a § 49 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny), ale aby také přiměly "vysazovače" alespoň ke zpětné evidenci svých vysazovacích aktivit. Jako průlomový počin v evidenci vysazovací mánie lze považovat příspěvek z lomu na Klatovsku (Čížek & Král 2007). Autoři článku podávají ucelený přehled o domácích a nepůvodních rostlinách vysazených do žulového lomu členy místního ČSOP a obyvateli Klatov. Zde lze také nalézt zveřejněné recenzní komentáře na zmiňovaný článek - Krahulec (2007) a Karlík (2007). Je zde ještě další námět do diskuze nebo k zamyšlení. První z autorů, jako zaměstnanec Správy CHKO Blanský les, se poměrně často vyjadřuje k výsadbám zeleně do obcí a do jejich okrajů, na břehy rybníků apod. Často pak řeší otázku, zda z projektu na ozelenění vyškrtnout Parthenocissus inserta a nahradit ho Hedera helix. Co je menším zlem? Zjevně nepůvodní přísavník (který se může a nebo nemusí začít šířit - ale bude vždy jasné, že je nepůvodní) nebo břečťan, který je sice na území České republiky domácí, ale původ sazeniček lze jen stěží vztáhnout na území jižních Čech (spíše na území Nizozemí, Německa, ...)? S tím úzce souvisí ještě jeden nešťastný případ, kdy náš spontánní genofond je v ohrožení kvůli vysazovacím aktivitám, tentokrát podporovaným státem a paradoxně zaštítěným ochranou přírody. Máme na mysli realizace prvků tzv. ÚSES (územní systémy ekologické stability), kdy do volné krajiny byly a jsou snad poprvé v historii masově vysazovány i keře, které dlouho odolávaly vysazovacím zájmům člověka a jejich rozšíření mělo donedávna z biologického pohledu velmi cenný subspontánní charakter. Setkali jsme se s několika tzv. biokoridory, které byly tvořeny směsí exotických a rádoby původních dřevin. Přítomnost exotů v těchto zelených pásech velice zeslabuje naději, že byl na výběr provenience domácích dřevin kladen nějaký zřetel. A právě většina našich domácích keřů patří k taxonomicky velice komplikovaným a málo prozkoumaným skupinám (např. Rosa, Crataegus, Swida, Sorbus, Prunus s. l.) s vysokou hybridizační afinitou, která tvoří jejich genofond zranitelnější ze strany příbuzných, ale regionálně nepůvodních genotypů. Bohužel zřejmě podobně nešťastná situace vládne při ozeleňování silničních a dálničních pásů a revitalizaci lomů a výsypek. (Problematiku původu výsadbového materiálu našich domácích dřevin se již pokusili řešit Dostálek & Businský 1999.) K tomuto okruhu problémů patří také v současné době naprosto neřešitelný problém zatravňování a dosévání luk (často dotovaných programem Agroenvi). V České republice existuje jediná "uznaná" regionální směs - Bílé Karpaty (Jongepierová & Poková 2006), na zbytek republiky je vyséváno množství nepůvodních, regionálně nepůvodních nebo šlechtěných trav a jetelovin. Samostatnou kapitolou jsou vysazovací pokusy ať již nově dovezených hospodářských rostlin popř. geneticky manipulovaných rostlin. Zde odkazujeme na řadu příspěvků a komentářů v časopisech Vesmír (www.vesmir.cz) a Živa (www.ziva.avcr.cz). Úplně na konec by se chtěli první dva autoři velice omluvit všem minulým, současným a budoucím botanikům a zvláště Českokrumlovsku za vysetí semen druhu Hyoscyamus niger pocházejících z Nových Dobrkovic do ulice Rybářská a na násep železnice západně od železničního nádraží v Českém Krumlově v roce 2001 a slibují, že již podobné hovadiny nikdy dělat nebudou. Literatura Čížek K. & Král M. (2007): Co roste v Klatovech v bývalých lomech u hřbitova? - Calluna 12/1: 19-20. Dostálek J. & Businský R. (1999): Původ výsadbového materiálu našich domácích dřevin pro účely krajinářských programů. Námět k diskusi. - Ochr. Přír. 54/9: 274-279. Fišer D., Dušek J. & Zavadil V. (2008): Když se vlk nažere a kozu sežere aneb Komu slouží záchranné přenosy? - Vesmír 87/7: 471. Jongepierová I. & Poková H. [eds] (2006): Obnova travních porostů regionální směsí. - ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 104 p. Kaplan Z., Brabec J., Danihelka J., Grulich V., Hadinec J., Hroudová Z., Chrtek J. jun., Kolbek J., Krahulec F., Kubát K., Lustyk P., Prach K., Pyšek P., Rybka V., Soldán Z., Šída O., Štech M. & Trávníček B. (2007): Upozornění na rizika spojená s vysazováním nepůvodních druhů rostlin do přírody a posilováním populací ohrožených druhů. - Zprávy Čes. Bot. Společ. 42: 337-338. Karlík P. (2007): Diskuze ke článku Co roste v Klatovech v bývalých lomech u hřbitova? - Calluna 12/1: 21. Krahulec F. (2007): Komentář ke článku Co roste v Klatovech v bývalých lomech u hřbitova? - Calluna 12/1: 20. Prausová R., Husák Š., Kaplan Z., Adamec L. & Rybka V. (2004): Řešení záchrany poslední populace rdestu dlouholistého (Potamogeton praelongus Wulfen) v České republice. - Ochr. Přír. 59/3: 82-86. Robovský J. (2008): Když sloni zabíjejí nosorožce. - Vesmír 87/5: 279. Rybka V. & Klaudisová A. (2004): Záchranné programy ohrožených druhů rostlin. - Ochr. Přír. 59/3: 67-70.

Neuhäuslová Z.
Jubilea členů ČBS v roce 2008

Tento článek je věnován všem členům ČBS, kteří v roce 2008 dovrší (nebo již dovršili) 60, 65, 70, 75 nebo 80 let. Děkujeme všem letošním jubilantům za jejich podporu a práci pro rozvoj naší společnosti a přejeme jim, aby se ve zdraví a dobré pohodě dožili ještě mnoha dalších významných výročí. Šedesáti let dosáhli František Čapek (15. 4.), Mgr. Rostislav Černý, CSc., pracovník Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (18. 1.), Mgr. Lenka Dneborská (28. 6.), Vítězslava Kozáková (14. 10.), RNDr. Jana Möllerová, CSc. (9. 3., životopisná data viz níže, přehled publikací uložen v archivu ČBS), doc. RNDr. Jan Naus, CSc. (29. 5.), pracovník Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, Ing. Mgr. Stanislav Slouka (11. 9.), Jan Soukup (8. 3.) a doc. RNDr. Věra Zelená, CSc. (12. 2., životopisné údaje viz níže, seznam publikací deponován v archivu ČBS). Mezi pětašedesátníky se zařadili Mgr. Josef Halda (7. 12.), doc. RNDr. Jan Janko, CSc. (22. 4., životopisná data viz Z. Neuhäuslová, Preslia 75: 375, 2003), prof. Ing. Jaroslav Koblížek, CSc. (17. 1.), pracovník Lesnické a dřevařské fakulty MZLU v Brně (biografická data a přehled publikací viz V. Řehořek, Preslia 75: 189-192, 2003), RNDr. Jaromír Lukavský, CSc. (22. 9.), vědecký pracovník Botanického ústavu AV ČR v Třeboni (životopisné údaje a seznam publikací viz J. Komárek, Preslia 75: 367-372, 2003, další doplňující údaje do současné doby jsou uloženy v archivu ČBS), RNDr. Marie Němcová (2. 12.), Mgr. Zdeňka Pecková (26. 3.), RNDr. František Synek (23. 12.), Mgr. Otakar Šída sen. (22. 8., životopisná data viz Z. Neuhäuslová, Preslia 75: 377, 2003, přehled publikací uložen v archivu ČBS), Ing. Jindřich Šmiták (5. 10.), pracovník Agentury ochrany přírody a krajiny v Brně, České inspekce životního prostředí a krátce i Botanického oddělení Moravského zemského muzea v Brně a RNDr. Jan Štursa (3. 8.), dlouholetý pracovník Správy Krkonošského národního parku ve Vrchlabí (životopisná data a seznam publikací viz F. Procházka, Preslia 76: 91-94, 2004).

Následujících šest členů ČBS se dožívá v roce 2008 sedmdesáti let:
čestná členka ČBS doc. RNDr. Viera Feráková, CSc. (22. 7., jubilejní články viz A. Murín, Biológia, Bratislava, 43: 487-488, 1988; L. Hrouda, Preslia 70: 283-284, 1998; V. Mikoláš, Thaiszia - J. Bot., Košice, 8: 177-178, 1998, viz též níže), prom. ped. Hana Janáčková (1. 10.), Mgr. Jaromíra Kuncová (26. 3., životopisná data viz Z. Neuhäuslová, Preslia 70: 380, 1999), doc. RNDr. Jiří Unar, CSc. (5. 1., biografické údaje viz Inform. List, Brno, 13/2: 4-7, 1988; Z. Neuhäuslová, Preslia 70: 382, 1999; další životopisná data a seznam publikací viz archiv ČBS), dlouholetý pracovník Masarykovy univerzity v Brně, po odchodu do důchodu v roce 2003 se nadále věnuje botanice, přednáší, vede exkurze a podílí se na aktivitách Klubu přírodovědeckého v Brně (člen výboru a pokladník), gymnaziální profesor Miloslav Veselý (25. 8.) a RNDr. Václav Větvička (13. 1.), specialista a popularizátor v oblasti okrasného zahradnictví a dlouholetý pracovník Botanického ústavu a Botanické zahrady AV ČR v Průhonicích i Botanické zahrady UK v Praze (životopisné údaje a seznam publikací viz J. Jeník, Preslia 71: 181-186, 1999). Sedm následujících členů naší společnosti rozšiřuje řady pětasedmdesátníků: Doc. RNDr. Jarmila Kubíková, CSc. (12. 2.), stále velmi aktivní, úspěšně se zapojující do řady odborných diskusí z oboru geobotaniky i ochrany přírody na Přírodovědecké fakultě UK v Praze (jubilejní články včetně seznamu publikací viz J. Kolbek, Preslia 65: 77-80, 1993; J. Jeník, Živa 46: 35, 1998; P. Kovář, ibid., 51: 11, 2003; další doplňující údaje uloženy v archivu ČBS), RNDr. Jan Květ, CSc. (26. 8.), dlouholetý pracovník Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích a Třeboni, aktivně se podílející na řadě produkčně ekologických studií v národním i mezinárodním měřítku a dlouhodobě se věnující ekologickému výzkumu Třeboňska. V současné době pracuje v Ústavu systémové biologie a ekologie AV ČR v Českých Budějovicích. Životopisná data a seznam publikací viz M. Rychnovská, Preslia 65: 363-369, 1993; J. Pokorný & H. Čížková, Preslia 76: 87-90, 2004; Prof. Dr. Simon Laegaard (17. 2.), profesor University v Aarhusu, Dánsko, RNDr. Milan Rivola (23. 11.), dlouholetý pracovník Státní památkové péče a ochrany přírody v Praze a nástupnických organizací, doc. RNDr. Kamil Rybníček, CSc. (5. 7.), dlouholetý vedoucí vědecký pracovník Botanického ústavu AV ČR, oddělení ekologie v Brně, dosud přednášející paleoekologii v Brně na Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity (životopisné údaje a seznam publikací viz Z. Neuhäuslová, Preslia 65: 279-284, 1993), čestný člen ČBS doc. RNDr. Vladimír Řehořek, CSc. (9. 11.), aktivně se zapojující do pedagogické činnosti na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, v letech 2000-2005 předseda ČBS (jubilejní články viz V. Feráková, Preslia, 65: 371-374, 1993; L. Hrouda, Preslia, 75: 363-366, 2003) a Mgr. Jaroslava Šulcová (11. 12.). Tři členky naší společnosti se v r. 2008 dožívají nebo již dovršili 80 let: RNDr. Libuše Paclová (9. 1., životopis viz Z. Radwańska-Paryska & W. H. Paryski, Wielka encyklopedia tatrzańska, p. 868, Wyd. Górskie, Poronin, 1995; V. Jurkovičová et al., Kto je kto v botanike na Slovensku, p. 152, SBS a Botanický ústav SAV, Bratislava, 1998; Z. Neuhäuslová, Preslia 75: 376, 2003). Tato neúnavná horolezkyně a botanička zůstává stále věrná studiu subnivální a nivální flóry Tater. S několika botaniky založila na Lomnickém štítu ochranářskou skupinu Saxifraga při Slovenském svazu ochránců přírody a krajiny s cílem zajistit ochranu vysokohorské tatranské květeny. Přejeme jí pevné zdraví a hodně energie při výstupech za krásami horské přírody. Čestná členka ČBS prof. RNDr. Milena Rychnovská, DrSc. (17. 10., životopisné údaje a výběr publikací viz J. Květ et al., Preslia 60: 276-280, 1988; F. Krahulec, Preslia 70: 285-287, 1998, bibl. doplňky Z. Neuhäuslová), významná ekoložka a vysokoškolská pedagožka, dlouholetá vedoucí vědecká pracovnice brněnských akademických botanických pracovišť. Bývalí studenti profesorky Rychnovské (včetně současných zahraničních profesorů) i kolegové, kteří měli možnost se s ní blíže seznámit, dodnes s vděčností vzpomínají na její přínos k rozšíření svých poznatků. RNDr. Věra Toběrná, CSc. (23. 2., životopisná data viz Z. Neuhäuslová & J. Houfek, Preslia 60: 379, 1988; Z. Neuhäuslová, Preslia 70: 381, 1999). Také jí patří naše upřímné blahopřání k významnému životnímu jubileu.

doc. RNDr. Viera Feráková, CSc. (nar. 22. 7. 1938 v Hlohovci)
Jubilantka je známá nejen svými botanickými a jazykovými znalostmi, ale i velkým zájmem o ochranu přírody a krajiny a její prosazování. Od zveřejnění předchozího životopisného příspěvku v časopise Preslia (viz výše) pokračovala v pedagogické činnosti na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Od r. 1998 publikovala 36 prací, věnovaných zvláště flóře Bratislavy a jejího okolí a otázkám ochrany přírody. Podílela se na přípravě pátého svazku Červené knihy ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (Čeřovský et al. 1999) a na přípravě karyotaxonomického přehledu slovenské flóry. Pro publikaci Ochrana flóry v Slovenskej republike (Maglocký 2000) zpracovala spolu se Š. Maglockým stať o kapraďorostech a semenných rostlinách. Věnovala se též otázce možné reintrodukce druhu Peucedanum arenarium do ČR (Šerá et al. 2000). Připravila (zčásti ve spolupráci s dalšími autory) řadu studií o fytodiverzitě Slovenska, o historii a současném stavu květeny Bratislavy, je autorkou průvodce po flóře a vegetaci Devínské Kobyly. V rámci přípravy Červeného seznamu rostlin a živočichů Slovenska sestavila se Š. Maglockým a K. Marholdem Červený seznam kapraďorostů a semenných rostlin Slovenska (2001). Podílela se též na přípravě Flóry Slovenska V/4 zpracováním rodů Syrenia, Conringia, Erucastrum a Hirschfeldia a publikovala nové údaje o šíření vybraných neofytů na Slovensku. Jubilantka je hlavní autorkou publikace o cévnatých rostlinách CHKO Ponitrie, o neofytech Bratislavy-Devína i seznamu taxonů z floristického kurzu v Pruském. Zapojila se do přípravy publikace o geografickém rozšíření planých druhů rodu Lactuca (Lebeda et al., Bot. Review 70, 2004) a obsáhlé příručky k programům péče o významná území soustavy Natura 2000 (Mereďa jun. et al. in Ambros et al. 2005). Doc. Feráková je rovněž spoluautorkou příručky Významné botanické územia na Slovensku (Bratislava, 2008). Od roku 1998 do ledna 2004 jubilantka spolupracovala se Slovenským Ramsarským výborem, byla členkou komise pro obhajoby kandidátských a doktorandských disertací z oboru botanika i komise pro získání vědecké hodnosti DrSc. Je třeba též připomenout její působení v Poradním sboru pro ochranu flóry při MŽP SR, spolupráci na přípravě legislativních materiálů ochrany přírody a programech záchrany ohrožených a vzácných druhů, jakož i její činnost v mezinárodních projektech Planta Europa, Plantlife London: Important Plant Areas in Central and Eastern Europe a European Plant Conservation Strategy. Doc. Feráková je nositelkou řady významných ocenění: je čestnou členkou Slovenské (1998) a České botanické společnosti (2003). Za zásluhy o ochranu a výzkum evropské flóry získala ocenění Planta Europa Silver Leaf Award (2001), Plantlife and Planta Europa, pamětní medaili k 80. výročí založení Univerzity Komenského v Bratislavě a k 60. výročí založení Přírodovědecké fakulty Univerzity Komenského tamtéž. V současné době je členkou Akademického sněmu AV ČR pro období 2006-2010, dále nomenklatorické komise při SAV, komise pro obhajoby diplomových a dizertačních prací z oboru botanika a členkou redakční rady polského časopisu Biodiversity Research and Conservation.

RNDr. Jana Möllerová, CSc. (nar. 9. 3. 1948 v Náchodě)
Jubilantka absolvovala v r. 1971 studium odborné biologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze (specializace systematická botanika). Ve své diplomové práci se věnovala revizi československých druhů rodu Lonicera. Státní zkoušku složila v r. 1971, rigorózní zkoušku r. 1982. V letech 1971-1974 pracovala v dendrologickém oddělení Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích, do r. 1979 v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Kandidátskou dizertační práci Nodulace československých zástupců čeledi Fabaceae obhájila v r. 1980. Ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni se věnovala od září r. 1979 do konce října 1989 půdní mikrobiologii, ve Výzkumném ústavu včelařském (listopad 1989 až březen 1994) se seznámila s včelařskou botanikou, v Agentuře ochrany přírody a krajiny (od dubna 1994 do konce února 1997) se zabývala hodnocením zdravotního stavu dřevin. Na studium patogenních hub se zaměřila během svého opakovaného působení ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni v březnu až srpnu 1997. Od roku 1997 do září 2008, kdy odešla do důchodu, jubilantka pracovala na České zemědělské univerzitě v Praze, kde se věnovala výuce rostlinné anatomie, morfologie a systematické botaniky jako odborná asistentka katedry dendrologie a šlechtění lesních dřevin FLE. Je autorkou skript Cvičení z botaniky, spoluautorkou obsáhlé příručky (skript) Listnaté dřeviny a dalších dendrologických publikací. Výčet vybraných prací je uložen v archivu společnosti.

Doc. RNDr. Věra Zelená, CSc. (nar. 12. 2. 1948 v Brně)
Studium na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity (v té době Univerzity J.E. Purkyně) v Brně završila jubilantka v r. 1971 získáním titulu promovaný biolog. Téhož roku zahájila svůj tříletý studijní pobyt v Ekologickém oddělení Botanického ústavu ČSAV v Brně, kde v letech 1974-1978 absolvovala interní vědeckou aspiranturu. V r. 1976 byla promována doktorem přírodních věd (RNDr.), v r. 1981 kandidátem biologických věd (CSc.). V letech 1981-1984 byla vědeckou pracovnicí Oddělení biologie lesa v brněnském Botanickém ústavu ČSAV, později zařazeném jako Ekologické oddělení do Ústavu experimentální fytotechniky ČSAV v Brně. V letech 1984-1993 byla samostatnou vědeckou pracovnicí téhož pracoviště, přejmenovaného na Ústav systematické a ekologické biologie (ÚSEB) ČSAV a později na Ústav ekologie krajiny AV ČR. V r. 1993 nastoupila doc. Zelená jako odborná asistentka do Ústavu botaniky a fyziologie rostlin (nyní Ústav biologie rostlin) Agronomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, kde dosud pracuje (od r. 1996 jako docentka pro obor zemědělská botanika). Jubilantka je školitelkou doktorandů pro vědní obor speciální produkce rostlinná, vede řadu bakalářských a diplomových prací a podílí se na řešení mnoha grantových projektů. Doc. Zelená publikovala (nebo se podílela na přípravě) 35 vědeckých studií, věnovaných nelesní (především luční) vegetaci a zveřejněných v češtině i ve světových jazycích. Jejich přehled je uložen v archivu ČBS.

Úmrtí

V době od zveřejnění poslední vzpomínky na naše zesnulé členy opustili řady společnosti:
RNDr. Věra Hadačová, CSc. (*15. 7. 1928, †11. 9. 2008), botanička-fyzioložka a dlouholetá spolupracovnice a později manželka prof. RNDr. Emila Hadače, DrSc. (životopisné údaje viz M. Dvořák & J. Černohorská, Preslia 60: 185, 1988; Z. Neuhäuslová, ibid., 70(1998): 378, 1999; J. Krekule, Živa 56/5: LXVII; seznam publikací je uložen v archivu ČBS), botanik-taxonom RNDr. Jindřich Chrtek, CSc., sen. (*12. 10. 1930, †18. 2. 2008, životopisná data viz B. Křísa & J. Osbornová, Preslia 62: 365-374, 1990; Z. Pouzar, Sborn. Nár. Muz. Praha, ser. B, 64/1: 3-4, 2008); MUDr. Miloš Král (*1. 12. 1932, †21. 10. 2008, životopisná data viz Z. Neuhäuslová, Preslia 64: 371, 1992; Z. Neuhäuslová, ibid., 74: 455, 2002) a čestný člen ČBS Ing. RNDr. Antonín Vězda, CSc. (*25. 11. 1920, †10. 11. 2008, životopisná data viz Z. Černohorský, Preslia 52: 365-371, 1980; I. Pišút, Preslia 62: 375-377, 1990). Všichni čtyři naši zesnulí členové zůstanou dlouho v našich vzpomínkách.